16.05.2017

Sumčí rodeo

Na podzim loňského roku přišel kámoš s návrhem podniknout výpravu do Španělska na některou přehradu na řece Rio Ebro se zaměřením na vousáče, ale zkusit to s průvodcem. V této lokalitě jsem byl již několikrát, jenže posledních pár let jsem prozkoumával jiné evropské vody. Z předchozích výprav na přehradách Rio Ebra moc dobře vím, že je tato lokalita velmi nevyzpytatelná a pokud nechcete lovit nejpoužívanějším způsobem lovu sumců zde, a to na pelety, což je pro mne absolutně nezajímavé, tak bez dobrého průvodce, znalého aktuální chuti ryb, většinou pohoříte a odjíždíte zklamaní. Tyto přehrady jsou sice plné sumců a jiných druhů ryb, ale počasí se zde neustále mění, a s ním i chuť zdejších obrů na nástrahy.

Dobrých průvodců pro tuto lokalitu je zde jen pár, a po předchozích referencích a osobním setkání padla naše volba na Romana Kuřila, který zde již několik let pomáhá rybářům dosáhnout vysněných úlovků. Má dobře vybavenou loď, potřebný rybářský vercajk a dostatek nástrah. Bohužel parťák, který mě do této výpravy původně „uvrtal“, se mnou nemohl odcestovat, a tak Roman navrhnul, že ví o rybáři, kterému se stalo něco podobného, a že bychom mohli jet spolu. Sice sumce nikdy nechytal, ale nadšení mu nechybělo, a tak slovo dalo slovo, a naplánovali jsme s Ladislavem přesný termín na devíti denní výpravu, který padnul na konec dubna, kdy by sumci měli být před třením.  Týden před odletem mi Roman oznámil, že voda má 21 stupňů, a že sumci jsou ve tření. Já už jsem si říkal, že to je v p…., ale on mě hned ujišťoval, že můžu být v klidu, že jim určitě přijdeme na zoubek.

Oproti předchozím zkušenostem, kdy nebyl let, abychom nezažili nějaké komplikace, jako například, když vám v Barceloně u přepážky lámanou češtinou černoch oznámí, že jeden z tříčlenné party může letět, ale dva ne, a na vaše argumenty, že máte půl roku zaplacenou letenku, vám v klidu oznámí, že je to naprosto běžné, že se prodává víc letenek, nežli je míst v letadle. Zkráceně, skončili jsme o dvanáct hodin později na letišti v Amsterdamu, kde jsme přestoupili na let do Prahy. A tak bych mohl pokračovat v dalších komplikacích, které jsem zažil na letištích. K mému překvapení tento let proběhl naprosto bez jakýchkoliv problémů. Až teda na můj strach z létání.

Po příletu nás průvodce očekával na letišti, ze kterého proběhl rychlý přesun na přehradu Mequinenza. Na cestě doprovázené sluníčkem bylo dost času na naplánování a zvolení té nejlepší strategie, která bude určitě fungovat. Proběhlo rychlé ubytování u Pepy Hupáka, a honem alespoň na pár hodin zkusit kousek od domu podráždit místní vousáče. Ještě ten podvečer se nám podařilo ulovit na přívlač několik vousáčů, a jeden z nich atakoval hranici dvou metrů. Říkám si: „Super začátek!“

Bohužel druhý den nastala razantní změna počasí, která přinesla déšť, vítr a ochlazení. Teplota vody klesla o tři stupně, což znamenalo velký pokles zájmu sumců o naše nástrahy, a k dosažení nějakých úlovků jsme byli nuceni jezdit lodí poměrně velké dálky. Přes tuto nepřízeň počasí v prvních dnech lovu jsme jich pod taktovkou Romana dokázali ulovit každý den i několik kusů, ale žádný zatím nepřekročil magickou hranici dvou metrů. Po několika dnech nečasu došlo k ustálení počasí, což bylo znát i na četnosti záběrů. Podařilo se nám ulovit i prvního sumce, který přesahoval hranici dvou metrů, čímž nastala celková pohoda v týmu, protože cíl výpravy byl skoro splněný, a dalo se jen vylepšovat.

Po několika dnech unavujícího vláčení jsme si vyzkoušeli i jinak úspěšný lov sumců na vertical, ale bez úspěchu, a tak jsme se rozhodli pro vábničku. Tentokrát jsem přenechal „žezlo“ Romanovi s tím, že rád okouknu jeho techniku a doufal jsem, že se naučím zase něco nového. Už při přípravě na tuto techniku jsem hned věděl, že jsme v rukou profesionála, který ví, co dělá. Roman byl něco jako kouzelník a gambler dohromady. Poměrně rychle se nám podařilo ulovit slušného sumce, ale pak se jim již atakovat naši nástrahu nechtělo, a vždy po tzv. okouknutí se vraceli do svých úkrytů. Přesto nám Roman i po několika hodinách bez záběru oponoval, i když jsme navrhnuli návrat. „Dáme jim ještě deset minut,“ prohlásil při upřeném pohledu na monitor sonaru. A tak to šlo dál, až z toho bylo dalších několik hodin.

Jeden den padla i volba na akci se zaměřením lovu black bassů. Nejdřív jsem měl trochu obavy, jak mi to půjde se sestavou, kterou pro nás Roman připravil na lov těchto bojovníků, protože je velkým zastáncem baitcastingu. Ale po několika i neúspěšných hodech jsem zvládal lov s touto sestavou poměrně bez problémů. Bohužel bassy nebyli ten den při chuti, a tak se podařil ulovit jediný kus, který skončil na konci mé sestavy a jeden pěkný okoun říční, který skočil po nástraze parťáka.

Protože nám pořád foukal dost silný vítr, rozhodli jsme se zbytek dnů věnovat už jen lovu sumců přívlačí s velkými woblery, při které se dost často stávalo, že nám nástrahu atakovali candáti. K našemu překvapení se stalo, že byla někdy nástraha skoro větší než samotný zubatý útočník, ale povedli se kousky i 70 cm. Úlovky sumců utěšeně přibývaly, co do množství a velikostí. Shrnuto a podtrženo jsme ulovili přes čtyřicet sumců, mnoho z nich atakovalo hranici dvou metrů a pár kousků přesáhlo tuto magickou hranici, z toho největší 236cm, který se s vypětím všech sil podařil zdolat Láďovi. Oba dva jsme si rádi dali ne zrovna příjemnou koupel při focení s tím svým nej vousáčem.  Jsem rád, že padla naše volba na tohoto průvodce, který nehledí na čas, a dokáže vehnat do žil další a další energii, i když se zrovna moc nedaří. Tak zase někdy, adiós Rio Ebro.