18.05.2016
Jarní sumci V Čechách
Komplikace přišly už hned ráno v den odjezdu, když mi Lukáš volal, že všechny nástražní ryby přes noc nevydržely a uhynuly. Naštěstí se nám podařilo ještě před odjezdem nějaké sehnat, a mohli jsme v klidu vyrazit. Po dvouhodinové cestě jsme konečně v poledních hodinách dorazili k jezeru, kde už na nás čekali Martin a Zdeněk. Rozhodli jsme se, že se rozdělíme tak, že já s Lukášem zabereme místo s mělčinou, zhruba od 0,8 metru do 1,5 metru. Martin se Zdeňkem se utábořili na druhé straně rybníka, kde mají hloubku až 2 metry s krásnými hranami. Není času nazbyt, postavíme bivak, nafoukneme člun, navážeme pruty a začneme zavážet. Po náročném zavážení je všech osm prutů zavezených. Tři pruty jsme zavezli na bójku do hloubky kolem dvou metrů, čtyři pruty jsme umístili blíže břehům na hranu do větší hloubky a jeden jsem vyvázal o strom, u kterého byla mělčina, neboť vzhledem k tomu, jaké panovaly podmínky, jsem čekal, že sumci budou převážně ve větší hloubce, ale opak byl nakonec pravdou.
S ustupujícím světlem se do nás začne vkládat zima, tak se více nabalíme, uděláme kafe a pozorujeme špičky prutů. Večer byl klidný, na obloze bylo jen pár mráčků, a po větru ani památky. Přišel soumrak a z ničeho nic přišla rána do prutu zavezeného do mělčiny pod stromem. Prut se začal ohýbat, sumec přetrhl trhací vlasec a následoval rychlý zásek. Po krátkém boji Lukáš vytáhl na břeh krásného metrového sumce. Proběhla fotodokumentace a sumečka jsme vrátili zpět do jeho domova. Okamžitě zavážím co nejtišeji do stejného místa. Už je tma a dále pozorujeme pruty s přáním chytit ještě aspoň jednoho takového sumce. Po hodině od zavezení přišel úplně ten samý záběr, z úplně stejného místa. Lukáš opět seká, po chvilce se nám ukázal nepřirozeně bílý metrový sumeček. Sumce opatrně pokládám a nevěřícně pohlížíme na sumce. Prohlédnul jsem si ho zblízka, a podle červené barvy v oku jsme poznali, že se jedná o albína. S úžasem zdokumentujeme a opět vracíme do vody. Později zjišťujeme, že se jednalo o jediného albína z celého jezera, a o to větší radost jsme z něj měli.
Okamžitě strhávám druhý prut a do mělčiny zavážíme dva pruty zhruba 15 metrů od sebe.
Do půlnoci není už žádný záběr, a tak si jdeme lehnout. Těsně po půlnoci nás budí rolnička. Než vylezeme, tak je prut narovnaný. Záběr přišel opět z mělčiny, Lukáš rychle domotá a přisekne. Už po záseku je očividné, že to bude větší ryba. Pořádný souboj ale začíná až u břehu, kdy si sumec vzal i pár metrů šňůry, ale po pár minutách je unavený a já se ho snažím vytáhnout na plachtu. Nebylo to vůbec jednoduché, díky adrenalinu jsem však našel sílu. Sumce pokládáme na plachtu, z koutku tlamy vyndáme trojháček a měříme. Metr ukáže krásných 160 cm pěkně vypaseného macka. Sumce nafotíme, pouštíme zpět, zavezu prut na stejné místo a jdeme si lehnout. Radostí nemůžu skoro usnout. V noci nás budí Zdeněk, Martin vytáhl dalšího sumce měřícího 163 cm. Ale byl o dost hubenější než Lukášův. Následovala dokumentace a sumce vypouštíme. Do světla zbývalo pár hodin, tak jsme se uchýlili ke spánku. Do rána už žádný sumec nepřišel.
Ráno jsme jeli zkontrolovat nástražní ryby, většina ryb byla dost pokousaných nebo zabitých, asi od menších sumců. Ryby jsme vyměnily, některé pruty jsme převezli na úspěšnější místa a zdokonalili jsme montáže.
I přes den přišla nějaká rána do prutu, ale nic z toho nebylo. Ale bylo vidět, že sumci jsou aktivní. Navíc moc nefoukalo, tak jsem s Martinem, který se přes den bavil lovem kapříků na splávek, vyrazil na vertikální přívlač, kterou jsem si chtěl konečně osvojit. Já jsem nastražil rybičku a Martin rousnice. Vyjeli jsme na člun a začali bouchat o dno. Po půl hodině jsme na echolotu zahlédli sumčí aktivitu a chvilku na to jsem dostal ránu do prutu, rychle jsem zaseknul a začal souboj. Sumec nás začal tahat po jezeře, na malém člunu jsem se do něj nemohl pořádně opřít. Trvalo asi 10 min., než jsem ho unavil. Poklepáním po hlavě jsem zjistil, že je unavený, chytil jsem ho za spodní čelist a dojeli jsme ke břehu. Byl to krásný sumec s délkou 130 cm. Měl jsem z něj obrovskou radost, protože to byl můj první sumec na vertikální přívlač. Sumce jsem políbil a pustil zpět. Hned jsme vyjeli zpět na vodu, ale už žádný záběr nepřišel. Hlavně se koncem odpoledne dost zkazilo počasí, dost se rozfoukalo a začalo pršet. Schovali jsme se tedy do bivaku a už jsme v žádný záběr nedoufali, protože se i celkem dost ochladilo. Už byla skoro tma, když jsme dostali opatrný záběr z mělčiny, ale k našemu velkému překvapení to byl šedesáticentimetrový candát, který si dovolil na dvaceticentimetrovou rybu. Candáta pouštíme a já v dešti se silným větrem v zádech zavážím. Zalezeme do bivaku, ale v záběr moc nevěříme a tak jdeme spát.
Když ráno vstáváme, tak zjišťujeme, že Zdeněk v noci z hloubky vytáhl sumce měřícího 133 centimetrů. Tak jsme si nakonec za celou výpravu každý z nás vytáhnul sumce.
I přes nepříznivé počasí jsme byli nad naše očekávání poměrně úspěšní. U sumců nikdy nevíme, kdy a kde zrovna nachytáte. Často právě ta místa, na kterých bychom záběr nečekali, jsou někdy ta nejúspěšnější. Je to o tom, nebýt líný a zkoušet různá místa a techniky. I když si ryby řeknou, že brát nebudou, tak brát nebudou, ani kdybychom se stavěli na hlavu. Ale když to nezkusíme, tak to nikdy nezjistíme.
Radim Kovář
TÝM BLACK CAT CZ
