18.07.2016
Sumcařská dovolená
Hned po zahájení jsme se s kamarádem Patrikem, který se zaměřil na kapry, rozhodli ubytovat na naší oblíbené řece. Věcí na týden jsme měli opravdu dost, převáželi jsme je na místo kilometr proti proudu na gumovém člunu určeném k zavážení. Sice to byla dřina, ale co bychom pro ulovení trofejních ryb neudělali. Tábor jsme rozbili v místě, kde je řeka široká přibližně 35 metrů a hluboká od 2 do 5 metrů, u druhého břehu byly potopené stromy – prostě ideální místo. Minulý rok jsem zde vytáhl dost sumců 100–130 centimetrů dlouhých. Letos jsem si dal za cíl vytáhnout minimálně tak velkého.V podvečer bylo všechno připraveno, nástražní cejni byli vyvázáni u druhého břehu, jedna montáž poblíž vytékajícího potoka a druhá poblíž popadaných stromů. Obě montáže jsem měl vyvázané na hladině, což se mi poslední dva roky osvědčilo jako nejlepší způsob lovu sumců na této vodě. Konečně jsem si po zimní pauze vychutnal pohled na ohnuté Passiony a také opečenou nakládanou krkovici –zkrátka život jako z pohádky. Když se začalo stmívat, přišel první záběr z hladiny. Prut se ohnul, praskla třicítka trhačka a následoval zásek bohužel do prázdna. Nezbývalo nic než znovu zavézt nástrahu, ale do rána už nezabralo nic. Čekal nás další bohužel propršený den. Za úkol jsem měl nachytat si nástražní cejny na další dny lovu. Odpoledne nás déšť opustil, za což jsem byl rád. Nástražní ryby byly nachytané a na řadu přišlo zavážení nástrah na stejná místa. Opět jsem si vychutnával, jak nástražní cejni čeří hladinu s očekáváním záběru. S přicházející tmou jsem zahlédnul, jak se u mojí nástrahy otevřela hladina. Bohužel se odehrál ten samý scénář jako předešlou noc a sumce jsem z vody nedostal. Následovalo tedy opětovné zavážení na totéž místo. Asi hodinu po zavezení se ten samý prut začal razantně ohýbat. Je tam! Volám na Patrika, který přiběhl s kamerou. Sumci se z vody opravdu nechtělo, kopal do šňůry jako smyslů zbavený, ale nakonec pro mě souboj dobře dopadl a došlo na úspěšné uchopení za spodní čelist a odnesení sumce na podložku, kde proběhlo natáčení a focení. Po pár minutách se 130 centimetrů dlouhý sumec vrátil do svého živlu. Záběr do rána už nepřišel, ale co víc si přát, povedla se ryba, po které jsem prahnul. Přede mnou byla ještě velká část výpravy a to mě motivovalo k tomu pokusit se ulovit ještě většího sumce. Další den jsem si pod jez dojel nachytat velké tlouště kolem 45 cm, nasadil jsem o číslo větší trojháky a zavezl jsem nástrahy na stejná místa, kterým jsem prostě důvěřoval. Celou noc jsem poslouchal cinkot rolniček a pozoroval ohýbání sumčáků pod náporem nástražních ryb. Větší sumec do rána bohužel nezabral, zato jsem si užil krásný východ slunce nad řekou a probouzení okolní přírody. Nový den jsem se rozhodl strávit lovem s vábničkou, což jsem provozoval v nejhlubším místě řeky (až 5 metrů). Vábil jsem zde poprvé, a určitě ne naposled. Na echolotu sumci po pár ranách okamžitě reagovali. Záběrů jsem měl docela dost, a jelikož jsem chytal na rousnice, tak jsem byl díky záběrům od malých sumců brzy bez nástrah. Do člunu se podívali dva menší sumci a lov jsem se rozhodl ukončit a jet si zavézt nástražní ryby. Tentokrát jsem použil menší velikosti, abych se dostal alespoň na záběr. Cejni opět čeřili hladinu a lákali hladové sumce. Večerní lov jsme si tradičně zpříjemňovali grilováním a vyprávěním zážitků z předchozích výprav zejména těch neúspěšných, u kterých jsme se nejvíce nasmáli. Naše vyprávění přerušil záběr sumce. Rychle jsem přiběhl k prutu a zasekl, zásek seděl a zdolávání probíhalo bez problémů. Sumec se sice snažil ze všech sil, ale nebylo mu to nic platné, brzy byl unavený a ukázal se u břehu. V rychlosti jsme ho změřili a hezkého 120 centimetrů dlouhého sumce jsme zdokumentovali, aby byl brzy ve svém světě, kam patří. Konečně jsem mohl zalehnout do lehátka a po dvou dnech se pořádně vyspat. Dny na výpravě utíkaly rychleji než voda v řece, neřešili jsme ani co je dnes za den. Jediná naše starost byla, kam zavezeme naše nástrahy a jestli se konečně splete pořádná ryba. Poslední úspěšná noc byla v polovině výpravy. Záběr přišel od stromu ve vodě, prut se narovnal a během chvíle byl ohnutý, rychle jsem doběhl k prutu a zasekl – zásek seděl na sto procent. Sumec se celou dobu držel dna a zdolávání nebylo jednoduché, jelikož prut byl zavezený za stromem u našeho břehu. Sumce jsme zdolávali ze člunu, to už bylo zdolání jistější, a bez problémů se sumce podařilo dotáhnout pod člun, do kterého se nám dvakrát zakousl. Podle souboje jsem ho odhadoval na větší rybu. Byl velký jako ti dva poslední sumci, ale oproti nim byl doopravdy tlustý.
První polovina naší výpravy byla úspěšná a nebylo si na co stěžovat – parádní počasí i aktivita ryb, která se druhou polovinu absolutně zhoršila a nezbylo nám nic než se poslední 3 dny před koncem akce sbalit a jet na Orlickou přehradu, kde jsem měl v plánu hlavně vábit. K vodě jsme se dostali až odpoledne, tak nebyl čas ani na mapování lovných míst. Bójky jsem zavezl naslepo a nástražní ryby jsem dal tradičně na hladinu. Musím říct, že oproti řece, kde jsme chytali, jsme byli na přehradě poměrně znechuceni, jak lidmi bez mozku na rychlých člunech, tak neohleduplnými rybáři ze všech stran. Sice bylo u vody krásně, ale neměli jsme tu klid jako na naší oblíbené řece. Ráno jsme zjistili, že naše nástrahy zůstaly bez povšimnutí a to nás utvrdilo k tomu výpravu vzdát a jet domů. Sbalili jsme veškeré věci a vyrazili jsme po 8 dnech k domovu.
Výprava pro mě ale neskončila! Po tom, co jsem se dostal domů, jsem okamžitě směřoval k posteli si chvíli lehnout. Když jsem se probudil, bylo třeba vybalit věci z auta, do čehož se mi vůbec nechtělo. Vylezl jsem ven a bylo absolutní dusno a zatažená obloha. V tu chvíli jsem si nadával, proč jsme nezůstali. V tom mě napadlo, proč nejet opět na řeku, když mám ten poslední den volna… Z vteřiny na vteřinu bylo rozhodnuto a brzy už jsem byl opět u vody, kde byl parádní klid. Během chvíle jsem si nachytal nástražní ryby a mohl jsem zavézt. V tomhle počasí se nesmí na nic čekat, sumci jsou aktivní v plné síle. Co nevidět bylo zavezeno, blížila se pátá hodina a dusnem se nedalo pomalu dýchat. Čtvrt hodiny po zavezení se levý prut začal pomalu ohýbat, ale zásek byl bohužel do prázdna. Rychle jsem zavezl prut na stejné místo, a v tom se pravý prut ohnul, praskla trhačka a zásek tentokrát seděl. Brzy byla na břehu první metrovka a já jsem byl rád, že moje rozhodnutí vyrazit bylo správné. Nebylo ani 6 hodin a přišel další záběr na levý prut, zásek opět seděl, po chvilce zdolávání byl u břehu další menší sumec. Rychle jsem ho pustil a znovu zavezl. Za takovou chvíli tolik záběrů, paráda! V dálce hřmělo a blížila se bouřka, sumci byli aktivní a mně se nechtělo od vody pryč. Opět záběr na levý prut. Obrovská vlna u nástražního cejna, ale sumec se bohužel nesekl. U vody jsem ještě chvíli vydržel, ale přišel silný déšť a aktivita už nebyla taková, proto jsem se rozhodl jet domů. Nakonec jsem byl rád, že jsem se autem z rozbahněné louky dostal ven a cestou domů jsem vzpomínal na úspěšný týden u vody. Sice jsme nenachytali žádné trofejní ryby, ale na řeku, na které chytám, jsou to krásní sumci a můžu jen očekávat, kdy se tam splete nějaký obří jedinec a budu Vám čtenářům o tom moci povyprávět. Lukáš Herink