Jste zde:

03.07.2015

Hitra 2015

Po několika letech rybářských výprav na jih Evropy jsme se rozhodli podniknout zase jednu výpravu na sever Evropy do Norska, ale tentokrát padla volba na bližší destinaci a to na střed Norska Hitru. Po zjišťování možností jsem se dozvěděl od známého, že jezdí na jedno místo už deset let autobusem s cestovkou, a vše funguje naprosto bez problémů. Zvažovali jsme veškerá pro a proti, kdy nás například mnoho lidí odrazovalo od cesty autobusem, a rozhodli jsme se vyzkoušet tuto cestu.
 
Poměrně luxusní klimatizovaný autobus přijel včas, vše bylo rychle a bez problémů naloženo a dlouhá cesta mohla začít. Byl jsem příjemně překvapen, že v autobuse seděl skoro každý třetí sám, a tak místa bylo dostatek, přesto přes třicet hodin cesty je zkouška odolnosti, kterou jste si mohli zpříjemnit o přestávkách u dobře fungujícího baru v autobuse například točeným pivem za dobrou cenu nebo filmem v televizi. Po příjezdu do cíle jsme si převzali lodě a byli jsme proškoleni. Rychle jsme se ubytovali do chatek, které byly účelně zařízené, ale bylo vidět, že nejlepší léta mají již za sebou. Vybalili jsme vlastně jen věci nutné na první rybaření a plni očekávání ujížděli v doprovodu místních znalců na první lov.
 
První den jsme spíše prozkoumávali terén, ale přesto se nám každému podařilo ulovit několik ryb. Bohužel jaro v Norsku bylo tento rok nejstudenější (já si myslím, že i největrnější) za posledních 15 let, a to se následující dny projevilo i na množství a druzích lovených ryb. K mému překvapení je jarní rybařina ve středním Norsku spíše o malých nástrahách a hloubkách do 20 m. Pilkrovací prut je spíše ozdoba na lodi a těžké nástrahy zbytečnost. Nejúspěšnější technika na tresku obecnou byla v proklepávání dna gumou při driftu v hloubkách 12–18 m s 20 g (při větším větru 30 g) hlavou. Velikost gum se ukázala jako zásadní. Na gumy 15–20 cm přicházely záběry podstatně méně, nežli na velikosti o polovinu menší. Paradoxně velká guma znamenala spíše malou rybu. Barva nehrála zas až takovou roli jako velikost, přesto jsme vedli neustále diskuze o tom, která je nejlepší.
 
Na polaky, což byla druhá nejlovenější ryba, byla nejúspěšnější technika lovu těsně pod hladinou. Důležité bylo najít velkou lavici o hloubce kolem 10 m a při driftu nahazovat co nejdál, rychle navíjet a hlavně vydržet nezaseknout první drbnutí do nástrahy, ale pořád navíjet do ztuhnutí, a pak teprve přiseknout, což mi ze začátku dělalo docela problém. Další možnost lovu polaků byla podél ostrůvků v moři, kdy jsme nahazovali nástrahu co nejblíže a nechávali ji propadávat. Nejúčinnější nástrahou byly všechny dlouhé gumy 10–25 cm o maximálním průměru silnější rousnice. Hlavičku jsme používali podlouhlého tvaru 20–30 g tak, aby i s háčkem zasahovala maximálně do první třetiny gumy. Barva zase nebyla tak důležitá jako již popisované vedení a druh nástrahy. Tato technika měla bohužel jednu nevýhodu, a to spotřebu gum. Naštěstí se ukázalo, že správce kempu byl velmi dobře zásobený a gumy prodával za poměrně přijatelné ceny.
 
Na fotce jsou i ofocené míry ryb, které s blížící se dobou odjezdu domů začalo mnoho rybářů naprosto ignorovat, a občas to byl velmi smutný pohled do beden některých lovců. Po rozhovorech s pravidelnými návštěvníky této lokality chci upozornit, že asi ne moc časté kontroly na alkohol, vesty (plovoucí obleky prý neuznávají) a míry ryb jsou i na moři.
 
Tato oblast je výborná i tím, že se na některých místech dalo chytat při větru kolem 30 km/s, kterého jsme si užili spolu s deštěm dostatek. Kdo rád vláčí, užije si určitě dostatek zábavy a s pruty do 60 g i požitky z napínavých bojů s mořskými predátory. Už se těším na další výpravu, na kterou budu mnohem lépe a praktičtěji vybaven a snad i to počasí nám bude více nakloněno.
 
Martin Lapec